Drak
nad trávou černota vstává
je tam drak!
jaká sláva!
bez jezdce drak letí
hory však sám nepřeletí
a proto vzdává se naděje
že ještě někdy uspěje
zastavil na srázu voda hučí
na louce jedna elfka klečí
na hřbet ti nasednu
letí se dále
přes ty zléhory?!
spolu to překonáme!
a tak když letěli z jednoho rázu
černé koule stříleli
z vodního srázhu
už jen kousek
už tam budeme
a ted drak ví
že někdo si vzpomene
ma draka jare co zachránil elfku
do koule vletěl
a padal bez problému
elfka křičí
konec je tohle!
když vzduchem lrtí
anový jezdec v sedle!
a pak už navždycky
ta elfka truchlí
na draka vzpomíná
i ve zlaté rakvi.